Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

SCIENTIA EST POTENTIA

 
 

Šaría a Arabská filosofie

Šaría (arabsky شريعة) je systém islámského náboženského práva. Znamená „cestu“ nebo „stezku ke zdroji vody“. Je to právní rámec, který reguluje některé veřejné i soukromé aspekty života lidí žijících v právním systému založeném na muslimských principech.
Šaría se zabývá běžnými záležitostmi života včetně politiky, ekonomie, bankovnictví, obchodu, smluv, rodiny, sexuality, hygieny a sociálních věcí.
Je třeba si uvědomit, že šaría není nějaký jasně kodifikovaný zákoník, ale spíše typ právního systému založeného na islámských náboženských textech. Vyskytuje se ve vícero pojetích, které se od sebe někdy i podstatně odlišují.
Největší islámské země jako Indonésie, Bangladéš nebo Pákistán mají vysoce sekularizovanou ústavu a právní systém pouze s některými pozůstatky v rodinném právu. V Turecku je ústava oficiálně sekularizovaná. V Indii a na Filipínách, které však nepatří mezi státy s převládajícím islámem, mají dva druhy zákonů, islámské a sekulární (zejména v oblasti rodinného práva).
Většina zemí na blízkém východě udržuje duální systém sekulárních a náboženských soudů, přičemž náboženské soudy řeší převážně otázky manželství a dědictví. Saudská Arábie a Írán udržují Šariu jako jediný zdroj práva, včetně náboženské policie, kontrolující dodržování zásad daných tímto systémem. V roce 2009 schválili zavedení šarii na celém území Somálska poslanci v Mogadišu ve snaze oslabit povstalce, kteří obviňovali vládu, že není dostatečně náboženská
Arabská filosofie
Arabská filosofie či islámská filosofie, někdy též falsafa je souhrnné označení pro filosofie vytvořené Araby a příslušníky jiných muslimských národů (Peršanů, turkických národů a dalších), kterým arabština sloužila či slouží coby mezinárodní jazyk (obdobně jako latina ve středověké Evropě). Arabská filosofie tvoří charakteristický celek podobně jako filosofie západní, čínská filosofie, či filosofie indická. Je výraznou součástí arabské kultury.
Charakteristika
Hlavní snahou islámské filosofie je zprostředkovat soulad racionálního poznání s učením Koránu. Jejím předchůdcem byl v 9. století tzv. kalám – systematická islámská teologie využívající dialektiku.
Arabská (islámská) filosofie pochopitelně existuje i dnes; největšího rozkvětu však dosáhla ve středověku, kdy výrazně ovlivňovala evropskou scholastiku. Označení falsafa se používá zpravidla právě pro filosofii tohoto období. Zásluhu na jejím vzniku nesou překladatelské snahy zejména syrských křesťanů, kteří tak uvedli do arabského světa především řecký novoplatónismus, aristotelismus a stoicismus. Dále ji ovlivnilo indické myšlení a další východní nauky.
Falsafa dosáhla svého vrcholu v Iráku a Íránu během 9.-11. století, v Andalusii (Španělsko) během 11.-12. století. Jejími centry byl na východě Bagdád a na západě Córdoba a nejvýznačnějšími představiteli Al-Fárábí, Avicenna (Ibn Síná) a Averroes (Ibn Rušd). Tito filosofové byli často mnohostrannými učenci: kromě filosofie a logiky ovlivnili též matematiku, muzikologii či alchymii a velmi často se věnovali lékařství
Hlavním duchovním centrem východu se od roku 330 na více než tisíc let stalo hlavním město Východořímské říše - Konstantinopol. Zde se střetlo řecké filosofické myšlení, římské chápání státu a křesťanská víra, aby se navzájem ovlivňovali a vytvářeli určitou syntézu. Bylo celkem přirozené, že se tu komentovala Aristotelova logika a Platónovy dialogy.
Tyto komentáře se v arabských zemích (mezi které tehdy patřila Sýrie, Persie, Turecko a Egypt) staly východiskem takového rozkvětu věd a filosofie, jaký tehdejší západní svět do té doby neznal. To platí zejména o letech 800-1200. Bez nadsázky lze říci, že arabští učenci zachránili dědictví řecké filosofie, zejména pak Aristotelův filosofický odkaz.
Arabskou filosofii lze tradičně dělit na východní (s centrem v Bagdádu) a západní (s centrem v Córdobě).
Nejstarší bagdádští filosofové byli zároveň lékaři a přírodovědně orientovanými učenci: Alkindus a Al-Fárábí. Oba zřetelně ovlivnil novoplatónismus, zejména učení o emanaci (vyzařování) všech jevů z jednoho ducha.
Až Avicenna ovlivňuje vliv novoplatónismu ve prospěch Aristotela. Avicennovo hlavní dílo Kniha uzdravení je několika svazkovou encyklopedií filosofie a ostatních věd (logiky, fyziky, matematiky a metafyziky).
V 9. století vznikl ve Španělsku Córdobský chalífát. Tento státní útvar se roku 756 oddělil od Bagdádu. Následně docházelo k arabskému osvojováni si Aristotelova učení. Nejvýznamnějším představitelem je Averroes. Mezi nejvýznamnější představitele moderní islámské filosofie patří například pákistánský básník a filosof Muhammad Iqbal