Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

SCIENTIA EST POTENTIA

 
 

Súfismus

Súfismus, stará mystická tradice islámu, se vyznačuje svou duchovní hloubkou, otevřeností a tolerancí. Je založena na hledání duchovní pravdy, což postupně vede k prozření srdce a mysli Súfího. Zatímco ostatní větve Islamu se zaměřují především na obecně srozumitelné aspekty náboženství, súfismus je založen na přímém vnímání Pravdy neboli Boha skrze mystické postupy založené na lásce k Němu. Súfismus ztělesňuje množství kultur, filozofií, učení a podstatu esoterického poznání. Súfijové jsou aktivní v rozličných skupinách s velkou rozmanitostí názorů. Jejich řády mohou vycházet z šíitského islámu, sunnitského islámu, z obou dohromady nebo z žádného z nich.

Jako duch sjednocený s Duchem hledá mystik svůj nový vztah ke světu. Hodnoty, které zastává svět, a které možná zastával i on sám, než se vydal na cestu, se při srovnání s absolutním Božstvím proměňují v prach. Zcela nepodstatným se stává majetek, ale též úspěch, štěstí, zdraví --- to všechno jsou statky založené na pozemských, tedy pomíjivých a nepodstatných věcech, které sice mohou být příjemné a užitečné, ale tváří v tvář Bohu neobstojí. To neznamená, že mystik by se snažil zbavit všeho od hmotného majetku až po své zdraví, ale že ztráta těchto statků je pro něj stejně lhostejná, jako jejich nabývání či trvání.

Mnohem důležitější jsou pro mystika duše jiných lidí, které narozdíl od neživých věcí mají podíl na věčnosti. Z vyprávění se dovídáme, že domy súfíů, jimž osud nadělil víc hmotného jmění než ostatním, se proměňovaly v útočiště všech potřebných, v noclehárny bezdomovců, jídelny hladových a ozdravovny nemocných; protože však význam lidské duše je dán její schopností vydat se na cestu k Bohu, spočívá pomoc, kterou se mystik snaží poskytovat svým bližním, především v poučení o této cestě.
K tomu, aby se stal učitelem druhých, vede mystika osobní vztah k Bohu. Zákonitě se tak dostává do střetu s těmi, kdo se stávají učiteli z touhy poučovat nebo z moci úřední. Aby osvobodil člověka ze světa pomíjivých věcí, bourá mystik zesvětštělé a často zkorumpované představy o Bohu. Kdo lpí na představách odměn a trestů, které Bůh rozdílí hodným a nehodným, nemůže ani najít absolutního Boha, natož aby se k němu vydal na cestu. Vždyť opravdový Jediný Bůh, který je Vše, nemůže dát člověku nic než sebe sama...



Obecně se vychází z předpokladu, že původ slova súfí pochází z arabského výrazu pro vlnu „súf“, čímž chtěl nositel oděvu z hrubé vlny dát najevo své odproštění od materiálního světa a tělesného pohodlí. Sami súfijové odvozují svůj název spíše od arabského slova "saaf", ve významu ryzí, čistý nebo pravý. Tento význam se shoduje s důrazem, který súfismus klade na čistotu duše a srdce.
Slov súfí a súfismus se začalo používat až asi 150 let po smrti Proroka Muhammada. Do té doby převládal názor, že k dosažení spásy stačí dodržovat Boží zákon. A tak se mystici stranili světa, věnovali se dlouhým modlitbám a vyčerpávajícím půstům. Cílem tehdejšího duchovního života bylo spíše vyvarovat se pekelného ohně než snaha o důvěrné poznání Boha.

V období 800-850 n. l. došli mystici k názoru, že studium šaríi (soustava právních předpisů vyžadující náležité chování a vycházející z Koránu a z tradice Proroka Muhammada) je pouze příprava nutná k získání vyššího duchovního poznání. Tento pokročilý stupeň se nazýval taríqa („cesta“ nebo „způsob“, v raném súfismu šlo o propracovanou cestu k extázi a Pravdě, později získává význam systému duchovních cvičení). Platil názor, že taríqa představuje střední fázi spojující šaríu s haqiqou (osvícením). Samotný Boží zákon nemůže vést k nalezení pravdy. Do temného života asketů vnesla element ryzí lásky k Bohu žena – Rabi'a al-Adawíja z Basry (717-801 n. l.), která jako první hovoří o absolutní lásce k Bohu, a která se obrací jedině k Bohu, aniž zároveň rozmýšlí o strachu z pekla či naději v ráj.

I když učení ani život súfistů neohrožovala státní moc, přesto docházelo k ojedinělým konfliktům. Zákroky proti mystikům vyvrcholily krutou popravou Husajna Mansúra al Halládže (866-922) pro jeho slavný extatický výkřik: Aná 'l-Haqq. "Já jsem Pravda (Bůh)" (Haqq, jedno z 99 božích jmen v islámu).
Halládž svá smělá slova zaplatil životem, protože vyslovil tajemství milujícího sjednocení, láskyplného vztahu mezi člověkem a Bohem. I když nesmírná láska nutí hledajícího k nezadržitelnému výkřiku, náboženské zákony ukládají mlčení a tak byl Halládž označen za rouhače, který se staví na úroveň Boha a popraven. Mystikové v slavném výkřiku naopak vidí pokorné vyjádření jeho splynutí s Bohem.

Rozvětvené dějiny súfismu se dají zjednodušeně, pro hrubou orientaci rozdělit na 4 období. První, vrcholící Halládžem se mystika prosadila uvnitř islámu jako silný duchovní proud. V druhém a třetím (zhruba 10.-11. století) vznikaly výkladové příručky, hájící pravověrnost mystiků. Čtvrté období (zhruba 12-15. stol.) znamená vrcholný rozmach mystiky jako zdroj esoterických metafyzických učení, inspirace poezie i vznik legendárních příběhů stovek světců.

Mezi největší súfíjské učitele patří Muhijiddín ibn al-Arabí z Andalusie. Ovlivnil nejen myšlení, ale i způsob súfíjského života. Dobudoval systém učení o jednotě bytí, existenciálního monismu a dovršuje také súfíjskou antropologii. Představám o rozplynutí v Bohu dává vyústit do nauky o dokonalém člověku.
Člověk v sobě spojuje formu Boží a formu všehomíra. Jen on projevuje Boží podstatu společně s Jeho všemi jmény a atributy. Je zrcadlem, v němž se Bůh zjevuje společně s Jeho všemi jmény a atributy. Je zrcadlem, v němž se Bůh zjevuje Sám Sobě, a proto je konečnou příčinou stvoření. Sami jsme atributy, jimiž popisujeme Boha, naše existence je pouhým zpředmětněním Jeho bytí. Je-li Bůh pro nás nezbytný, abychom mohli být, my jsme nezbytní Jemu, aby se Sám Sobě mohl projevit.
IBN ARABÍ: FUSÚS AL-HIKAM (Kaménky moudrosti)

Na Ibn Arabího navazuje také Mawlání Džaláluddín Rúmí (+1273). Jeho slavná básnická enyklopedie súfismu „Dvojverší vnitřního smyslu“ je dílo plné meditativních úvah, příběhů a podobenství. Je považováno za vrchol perské a vůbec islámské mystické poezie.

Očisti se od přívlastků svého já, abys mohl rozjímat o vlastní čisté podstatě: ve vlastním srdci přemítej o vědách proroků, bez knih a učitelů. Kniha súfího nesestává z inkoustu a písem, ale je jí pouhé srdce, bílé jako sníh.
MATHNAVÍ
Obzvlášť hluboce působila mystika na perskou poezii. Prvky mystické meditace, extatického vzrušení a symbolismu prostupují skladby nejen proslulých súfijů.
Ten, kdo z lásky k Tobě zešílel, nerozeznává hory a planiny, nerozeznává údy vlastního těla. Kdo nalezl cestu k Tobě, sebe už nemá, ten, kdo Tě poznal, sám sebe ztratil.
ABÚ SAÍD
Mé malé srdce je dnes tak naplněno Tebou, že v něm nezbývá místa pro mne samotného, ani místečka pro starost o zítřek.
SAHÁBÍ ASTERÁBÁDÍ
Cílem poznání je Bůh. Jeho pravdivá podstata, Pravda a zároveň sjednocení s Bohem. Významnou kategorii, sdružující prostředek i cíl mystického úsilí, tvoří láska. Islámská mystika si kromě pojmů a názvosloví, srozumitelného jen zasvěceným, vypracovala i metodiku cesty směřující k odstranění smyslového vnímání, jímž se otevře pohled do Božského světa.

I moje srdce mělo mnohé touhy-
Však když jsem zahlédl' Tebe, zbyla
z mnohých už jen jedna.
Komu jsem záviděl, toho nyní sžírá závist
ke mně,
A od té doby, cos mým Pánem, jsem sám
pánem stvořeného.
Vždyť jen proto mne pomlouvají přátelé
i lotři,
Že nikdo netuší, jak velká byla bolest srdce
mého.
Já ponechal všem lidem jejich světy, jejich
víry -
Sám v Tvojí lásce, Ty, jenž světa jsi i chrám
i pevnost...
HUSAJN MANSÚR AL HALLÁDŽ
Psovo tajemství
Jednoho dne se Medžun procházel se svým psem. Objímal ho a hladil, jako zamilovaný laská svoji milovanou. Jeden muž, který šel okolo mu řekl: "Ach Medžune! To, co děláš, je čiré bláznovství! Copak nevíš, že huba toho psa je plná špíny?" A začal vyjmenovávat všechny nedostatky psů. Ale Medžun mu odpověděl: "Nejsi nic jiného než uctívač forem! Kdybys viděl mýma očima, věděl bys, že tento pes je tajemstvím Boha a příbytkem krásné Leily." (1)



Eliáš
Byl jednou jeden muž, který v noci neustále pojídal laskominy a vzýval přitom jméno Boží. Jednoho dne mu Satan řekl: "Už zmlkni, člověče, jenž v sobě nemá ani špetku důstojnosti! Jak dlouho chceš opakovat jméno Boží?! Copak nevidíš, že ti nikdo neodpovídá?!"
Když muž uslyšel ta slova, zlomilo mu to srdce a v takovém rozpoložení ducha také usnul. Zdál se mu sen, ve kterém viděl proroka Eliáše, který mu řekl:
"Proč jsi přestal opakovat jméno Boží?"
Muž odpověděl:
"Protože jsem nedostal žádnou odpověď a obával jsem se, že mi brána způstane uzavřena."
Eliáš tedy řekl: "Bůh nám řekl: "Protože jsem přijal tvoji modlitbu, tak tě také udržuji v tomto stavu obav."

Tvé obavy a tvá láska jsou pouze záminkami k uchovávání tvé důvěrnosti k Bohu. Pouhý fakt, že pokračuješ v modlení, ti říká, že tvé modlitby byly přijaty. (1)



Žár lásky
V dobách šejka Bejázida Bistámího byl jeden muslim, který vybízel bezvěrce k obrácení na víru. Říkal mu:
"Proč se nepřipojíš ke stádu těch, kteří se dokázali spasit, když objevili světlo islámu?"
Pohan mu odpověděl:
"Pokud mluvíš o té víře, kterou má šejk Bejázid, pak nebudu mít sílu odolat. Jsem vzdálen všem náboženstvím i vírám, ale respektuji je. Moje ústa jsou uzamknutá na tisíc zámků, ale tajně se kloním k jeho víře. Pokud mluvíš o vaší víře, pak nemám žádnou chuť ji s vámi sdílet. Neboť pokud je někdo přitahován vírou, pak, když vás vidí, ztratí o ni veškerý zájem. Z vaší víry zůstalo jen jméno. Je to, jako kdybyste svolávali lidi, aby se vydali hledat domov na poušť. Ve styku s vámi žár lásky k víře ochladne."(1)



Komár
Podobáš se komárovi, který si o sobě myslí, že je důležitý. Když uvidí kousek slámy plavat v kaluži oslovy moče, zvedne hlavu a řekne si:
"Je to již dlouho, co sním o moři, na kterém se kolébá moje loď. A hle, tu jsou!"
Ta louže mu připadá hluboká a bez hranic, protože svůj svět měří pohledem svých očí a jeho oči viděly jen tkové moře. Náhle vítr lehce pohne kouskem té slámy a náš komár vykřikne:
"Jak skvělý jsem kapitán!"
Pokud by ten komár znal své hranice a svoji velikost, byl by podobný sokolovi. Ale komáři nemají pohled sokola.(1)



Zanechat hněvu
Jednoho dne se někdo zeptal Ježíše:
"Ach, proroku! co je ta nejhorší věc na světě?"
Ježíš odpověděl: "Je to hněv Boží, protože dokonce i v pekle se tohoto hněvu obávají."
Muž, který položil tuto otázku, řekl:
"Je nějaký způsob, jak se lze vyhnout Božímu hněvu?"
Ježíš odpověděl: "Ano! Je třeba vyhnout se samotnému hněvu. Neboť zlí lidé jsou jako studny plné hněvu, a tak se sami stávají divokými šelmami."

Je nemožné, aby tento svět nevěděl nic o protikladech a opačných vlastnostech.
To důležité je vyhnout se pobloudění. V tomto světě existuje moč. A moč se nemůže změnit v čistou vodu, pokud ona sama nezmění své vlastnosti.(1)



Boží milosrdenství
Velmi blízko Teménu, ve městě Darván žil jeden muž, který byl velmi štědrý, dobrotivý, zralý v úsudcích a rozumný v myšlení. Jeho příbytek byl místem setkávání pro vyděděné, chudé a posmutnělé. Jeho zvykem bylo rozdat jednu desetinu své úrody.
Když se jeho obilí rozemlelo na mouku a z ní se udělal chléb, rozdal desetinu chleba. Ať už byla jeho sklizeň, která proběhla čtyřikrát do roka, jakákoliv, dodržovat tento zvyk.
Jednoho dne dával svým synům tyto rady:
"Až jednoho dne zemřu, udržujte i nadále tento zvyk, ať vaše sklizně provází milost Boží. Plod těchto sklizní pochází z neznáma, tudíž je to Bůh, který nám je umožňuje. Pokud budete správně nakládat s jeho štědrostí, pak se pro vás otevře brána hojnosti. Tak to činí vesničané, kteří sejí, aniž by při tom již myslili na sklizeň. Může se stát, že nejdůležitější ze všeho budo množství toho, co jste vysázeli. To je důležité! Mějte důvěru! Švec si také odepře vše, jen aby si mohl koupit kůže, poněvadž z kůží vyrábí to, co je zdrojem jeho příjmů. Ale jak země, tak kůže má vskutku svá tajemství. Skutečný zdroj zisků je to, co nám nabízí Bůh. Pokud navrátíte část zisků jejich zdroji, vaše odměna bude mnohem vyšší. Představte si, kolik vašich zisků by se vešlo na místo, o kterém předpokládáte, že je zdrojem těchto zisků, a která dva nebo tři roky leželo ladem. Nezbývá nám než vzývat Boha."
"Nezapomeňte: On je ten, který nám dává radost a nadšení, nikoli víno a hašiš. Od vašich strýců, bratrů, otce nebo synů nepřijde žádná opravdová pomoc. Vězte toto: nadejde den, kdy se vám oni odcizí a z vašich přátel se stanou nepřátelé. Po zbytek vašich životů vám jen budou házet klacky pod nohy."
"Pokud od tebe opadne nějaký přítel plný zášti, závisti nebo hněvu, nebuď smutný. Právě naopak, rozdávej almužny a vzdej díky Bohu, neboť k tomu člověku jsi byl poután pouze z neznalosti. Nyní ses však osvobodil z jeho sítí. Hledej tedy skutečné přátele. Skutečný přítel je ten, jehož přátelství neochladne, a dokonce ani smrt na tom nic nezmění."
"Nezapomínej na toto: zasaďte vaše semínka do půdy Boží, aby vaše sklizeň byla chráněna před zloději a pohromami. Ďábel nás neustále ohrožuje chudobou. Nebuďme pro něj jako lovná zvěř. Naopak, pronásledujme ho, neboť není hodno králova sokola, aby byl uloven křepelkou."
Ale náš moudrý muž rozhazoval svá semena moudrosti na vyprahlou půdu. Ve slovech moudrého se nachází stovky užitečných vybídnutí. Ale k tomu, aby je někdo slyšel, potřebuje uši. Kdo může poradit lépe než proroci, vždyť jejich slova dokáží i horou pohnout!
Hory dokáží využít rad proroků, ale mnozí lidé proroky kamenují. A tak mnoho mužů, rozladěných myšlenkou obětovat jeden desátek ze svých zisků, zapomíná na milost Boží, kterou by obdrželi, kdyby tak jednali. (1)
Od počátku vědomí kráčeli muž a žena, oba společně, cestou vedoucí k Prameni Bytí. I když v tomto světě duality můžeme shledat sami sebe v rozdílných formách, v konečném důsledku neexistuje žádný muž ani žádná žena. Je pouze Bytí. V súfíjské tradici bylo poznání této pravdy spolu s rozvíjením duchovního zrání žen podporováno takovým způsobem, který nebyl mnohdy možný ani na Západě.

Od dávných dob do dnes hrají ženy důležitou úlohu ve vývoji súfismu, jehož počátek je spojován s Prorokem Muhammadem. Muhammad přinesl poselství o spojení ducha a hmoty, o smyslu každodenního života. Ačkoli tradiční výklady mnohdy potřely původní čistotu jeho úmyslů, slova Koránu jednoznačně hovoří o rovnoprávnosti mužů a žen v očích Boha. V dobách, kdy barbarské arabské kmeny uctívaly mnoho božstev a za živa pohřbívaly novorozené dcery, se Mohammad pokusil hlasem Abrahámské tradice obnovit poznání o Jednotě Bytí. Pokusil se poukázat na nerovnováhu, která nastala a vyzýval k respektu a úctě k ženám stejně jako k vlídnému a laskavému chování vůči nim.

V raných dobách islámu plnila Muhammadova milovaná žena Chadídža velmi významnou úlohu. Byla to ona, kdo mu pomáhal a podporoval ho proti jeho vlastní nejistotě a zmatku. Stála věrně po jeho boku v době nesmírně obtížné a bolestné a pomáhala mu zažehnout a nést plamen nové víry. A byla to dcera Muhammada a Chadídži Fatima, kdo poprvé projevil hluboké duchovní porozumění islámu. Právě Fatima je často považována za prvního muslimského mystika. Její sňatek s Alim upevnil tento nový projev mysticismu ve světě a jejich spojení začalo brzy nést ovoce.

Jak se mystická větev islámu dále vyvíjela, byla to opět žena, Rabi'a al-Adawíja z Basry (717-801 n. l.), která jako první vyjádřila svůj vztah s Bohem v jazyce, který považujeme za specificky súfistický, zmiňující Boha jako Milovaného. Rabi'in postoj nebyl ani strach z pekla ani touha po ráji, ale pouze láska. Vypráví se, jak vzala do jedné ruky pochodeň a do druhé vědro vody a křičela, že chce uhasit plameny pekla a spálit rozkoše ráje, aby lidé jednali dobře výhradně z čisté lásky k Bohu. "Bůh je Bůh...", říkala, "...proto miluji Boha... ne pro nějaké dárky, ale pouze pro Něj samotného." Jejím cílem bylo rozplynout svou existenci v Bohu. Tvrdila, že každý může najít Boha obrácením se do sebe. Jak řekl Prorok Muhammad: "Kdo zná sebe, zná i svého Pána." A konečně zase pouze skrze lásku jsme přivádění k jednotě Bytí.

Během století pokračovali muži i ženy v nesení světla této lásky. Z mnoha důvodů byly ženy často méně na očích a méně veřejně vystupovaly, nicméně vždy byly aktivními a plnohodnotnými účastníky. V některých súfijských kruzích se ženy účastnily ceremoniálů společně s muži, v jiných řádech se shromažďovaly ve vlastních skupinách a věnovaly se rozjímání a uctívání stranou od mužů. Některé z nich prožily svůj život zasvěcený duchovnu asketicky, daleko od společnosti jako např. Rabi'a, jiné si vybraly cestu dobročinnosti a podpory vzdělávání. Mnoho velkých mistrů mělo za učitelky, studentky a duchovní přítelkyně právě ženy, které značně ovlivnily jejich myšlení a existenci.

Ibn Arabí (1165-1240 n. l.) vypráví o čase, který strávil s dvěma ženami-mystičkami, které měly na jeho duchovní růst velký vliv. Byla to Shams z Marchena a Fatima ze Seville.

O Fatimě, s kterou strávil značnou dobu říká: "Sloužil jsem jako žák jedné z milovaných Bohem, dámou ze Seville zvanou Fatima bint Ibn al-Muthanna. Sloužil jsem jí několik let, v době když už jí bylo něco přes 90, jedla jen málo a živila se zbytky, které zůstávaly u příbytků lidí. Téměř jsem se styděl pohlédnout jí do tváře jak byla svěží a jemná.
Fatima považovala za nejvýjimečnější kapitolu z Koránu súru "Otevíratelka" (Al-Fatiha). Jednou mi řekla: "Dostala jsem Fatihu' a s ní mohu vládnout a čerpat z ní nadzemskou sílu vždy, kdy si budu přát."

Měla ve zvyku hrát na tamburínu, v čemž nacházela velké potěšení. Když jsem s ní o tom mluvil odpovídala: "Čerpám radost skrze Něho. Toho kdo se ke mně obrátil a učinil mě jedním ze Svých Přátel (Svatých), nyní mě používá pro své vlastní záměry. Kdo jsem já, že si vybral právě mě z celého lidstva? Žárlí na mě kdykoli se v nepozornosti obrátím k něčemu jinému mimo Něj a posílá mi bolest spojenou s tou věcí..."
Postavili jsem ji, společně s mými druhy, chatrč z rákosí. Říkávala: "Z těch kdo mě přichází navštívit neobdivuji nikoho více než Ibn Al-Arabího. Zbytek z vás přichází ke mě s částí vás samých a opouštějící jinou část vaší existence, aby jste dosáhli dalšího cíle. Zatímco Ibn Al-Arabi je pro mě potěšením, protože on přichází ke mě celý. Když si stoupá je sám sebou a když si sedá, sedá si se svým celým Já, neopouští ze sebe nic a neodchází nikam. Takto by jste měli kráčet po Cestě."

Na Shams z Marchena vzpomíná takto: "Shams, matka chudých, žila v Marchena kde jsem ji často navštěvoval. Nikdy jsem nepotkal nikoho jako byla ona. Ve svých duchovních aktivitách a komunikacích patřila mezi největší. Měla silné a čisté srdce, ušlechtilou duchovní sílu a nejjemnější schopnost rozlišování. Obvykle své duchovní stavy skrývala, ačkoli mě často odhalila něco ze svých tajemství, protože znala stupeň mých prožitků a věděla že mě tím potěší. Byla obdařena velkým půvabem a milostí a oplývala značnou intuicí.
Její duchovní stav byl charakteristický hlavně její obavou z Boha a na druhé straně Jeho velkou zálibou v ní. Kombinace těchto dvou aspektů v stejnou chvíli v jediné osobě z ní dělala člověka naprosto výjimečného.

Ta kterou choval ve velké úctě další dobře známý učenec Bistami (+ 874) byla Fatima Nishapuri (+ 838) o které prohlásil, "Není zde žádné zastavení (na Cestě) o kterém bych řekl, že ho ještě nepodstoupila." Jednou se někdo zeptal velkého egyptského súfíjského mistra Dho'n-Nun Mesri kdo je dle jeho názoru největší mezi súfisty. Odvětil: "Žena v Mecce zvaná Fatima Nishapuri, jejíž řeč prokazuje hluboké pochopení vnitřního významu Koránu." Když usilovali o další komentář Fatimy, přidal: "Ona je Svatá od Boha a můj učitel."
Jednou mu radila "V každém svém jednání si dávej pozor abys vše činil s upřímností a v protikladu ke svému nižšímu Já." Také říkávala: "Každý kdo nemá Boha ve svém vědomí je bloudící a žije v klamu bez ohledu na to jakým jazykem mluví a v jaké společnosti se zdržuje. Naopak kdokoli pojme za společníka Boha nemluví nikdy jinak než s upřímností a vytrvale lpí na skromné zdrženlivosti a opravdovém zasvěcení ve svém chování."

Mezi ženami, které následovaly Cestu Lásky a Pravdy, byly ty které se radovaly, jiné které vytrvale plakaly. Peršanka Sha'wana patřila k těm co plakaly. Muži a ženy se shromažďovali kolem ní a poslouchali její písně a rozmluvy. Říkávala: "Oči kterým je zabráněno spatřit Milovaného a přitom dychtí na Něj pohlédnout, nemohou být připraveny na takové vidění bez slz." Sha'wana nebyla jen slepá od slz a pokání, ale také oslněna zářící slávou Milovaného. Během svého života zažila důvěrnou blízkost s Přítelem-Bohem. Toto všechno hluboce ovlivnilo jejího zbožného manžela i syna. Stala se jednou z nejproslulejších učitelek své doby.

Naopak k těm co se radovaly patřila například Fadha. Učila, že "radost srdce by měla být štěstím, které je založeno na tom co cítíme v nitru, proto bychom se měli vždy snažit radovat se uvnitř našeho srdce, dokud se každý kolem nás nebude radovat také."

Většina slov žen súfistek, které se zachovaly, pochází z tradičních vypravování jejich výroků nebo z básní, které vznikly okolo jejích slov. Ačkoli Korán důrazně vyzývá k vzdělávání žen stejně jako mužů, přesto měly ženy, často za obdobných okolností, méně příležitostí k učení. Není třeba připomínat, že ženy po celém světě často čelí předsudkům pro své pohlaví. V islámské společnosti stejně jako v západních zemích dochází k nerovnému zacházení a vnímání ženy. V některých případech očividně, v jiných skrytě.
Ačkoli místní tradice a muži dominující islámskému právu mohou přispívat k omezení žen, Korán zásadně nařídil vzájemný respekt a ohodnocení lidské bytosti bez ohledu na pohlaví nebo společenské postavení. V súfismu tento velmi podstatný koránský postoj opravdu panoval.

Kromě toho kultury ve kterých súfismus existoval, měly více sklon vyjadřovat myšlenky ústně než psanou formou což ženám mnohdy vyhovovalo, protože ženy často mají tendenci méně psát. Místo toho jednoduše preferují své životní zkušenosti. Přesto byly i ty, které zaznamenávaly své mystické zkušenosti v písních, denících a v kritických interpretacích.

Jak tyto příběhy vychází najevo odkrýváme životy a práci mnoha súfíjských sester. Mezi nimi byly i Fatima nebo Jahan-Ara, oblíbená dcera šáha Jahana (1592-1666), císaře říše Mughal v Indii, který nechal vybudovat nesmrtelný Tádž Mahal na památku své milované ženy. Fatimah popsala své duchovní začátky v díle zvaném Risala-i Sahibiyya, které je známé jako nádherné a zasvěcené vyjádření rozkvětu súfismu v jejím srdci.

Bib Hayati Kermani patřila k rodině, která se zcela ponořila do súfijské tradice. Její bratr byl šejk řádu Nimatullahi a ona se stala ženou mistra tohoto řádu. Po svém sňatku složila díván (soubor básní) ve kterých odhalila sjednocení svého vnitřního i vnějšího poznání súfismu.

V dervišském řádu Bektashi, ve kterém byly ženy při obřadech vždy integrovány společně s muži, pokračovalo mnoho žen v tradici skládání zasvěcených písní (illahis). V roce 1987 byl v Turecku vydán zpěvník Gul Deste ("Kytice růží"). Ve zpěvníku se nacházely duchovní zpěvy psané společně muži i ženamiBektashi(ské) tradice od 19. století do současnosti.

Ženy-súfistky dnes působí po celém světě a dělí se o své zkušenosti formou osobní stejně jako psanou. Na Středním východě pokračují ženy v duchovním hledání v mnoha súfijských řádech. Zvláště v Turecku se súfismus rozvíjí snad dokonce i více než tomu bylo v minulosti. To že Atatürk postavil na začátku 20. století řády mimo zákon vedlo k tomu, že bylo mnoho súfíjských zvyků zahnáno do soukromí domovů. Jedna osvícená žena, Feriha Ana, udržovala Rifaiskou tradici v Istanbulu až do své smrti; Zeyneb Hatun z Ankary pokračuje i nadále v inspirování lidí v Turecku i zahraničí svými básněmi a zpěvy.

Jedna větev súfismu, která se v posledních letech stala více známou na Západě je řád Mevlevi. V této tradici, která je založena na příkladu Mavlâna Jalâluddîna Rumiho, byly ženy vždy hluboce respektovány, ctěny a zvány k účasti na všech aspektech duchovní cesty. Rúmího rodina měla dlouhou tradici v poznávání duchovní krásy a moudrosti žen.

Byla to jeho babička, princezna Khorasanská, která první zažehla jiskru zájmu v Rúmího otci, Bahaeddinu Weledovi. Pod její péči vyrostl v "sultána vzdělanosti" a velké duchovní světlo své doby. Rúmího matka, Mu'mine Hatun, zbožná a zasvěcená žena mu byla velmi blízká. Zemřela krátce po Rúmího vlastní svatbě s Gevher, dcerou jednoho z Bahaeddinových nejbližších stoupenců. Gevher vyrostla vedle Rúmího při posluchání rozprav jeho otce. Tato krásná žena, která byla známa svým srdcem anděla, byla matkou Sultana Weleda, o kterém Rumího učitel, Shams-i-tabriz, vyjevil mnoho tajemství. Ve svých "Rozmluvách" (Maqalat), zdůrazňoval Shams stejné schopnosti žen pro důvěrný vztah s Nepopsatelným.

Mevlevské šejkyně často vedou v modlitbách muže i ženy. Rúmi měl mnoho žákyň a ženy se také často účastnily sema, hudebních obřadů Mevlevisů. (ženy měly obvykle své vlastní sema, ačkoli někdy se jich účastnily společně s muži). V nedávných letech, 7. století po smrti Rúmího žákyně Fakhr an-Nisa, známé jako "Rabi'a své doby" bylo rozhodnuto, že je třeba rekonstruovat její hrob. Šejk Suleyman Hayati Dede, který byl hlavou Mevlevijského řádu byl požádán o přítomnost při její exhumaci. Později vykládal, že když bylo její tělo odkryto, bylo absolutně neporušené a ve vzduchu se linula vůně růží.

Samozřejmě významné ženy vždy existovaly a přinášely mnoho světla na tento svět, ale naneštěstí v mnoha částech světa a v mnoha duchovních tradicích byl význam žen často zpochybňován. Nicméně v súfismu, byli ženy i muži vždy respektováni jako rovnocenní partneři na duchovní Cestě. Každý - on i ona - si vytváří své vlastní přímé spojení s duchovnem a ženy nejsou odlišné od mužů.

Rúmí často krásně mluvil o ženách, prezentoval ženy jako nejdokonalejší příklad božské tvůrčí síly na zemi. Jak řekl v Masnáví, "žena je paprsek Boha. Není jen světsky milovaná, ona je tvořivá ne jen vytvořená."

Je to přesně tato kreativita a schopnost lásky a vztahu, které vyhovují súfíjské cestě otevřeného vztahu s Milovaným. Tak jak postupně přicházíme k poznání velkoleposti Pramene života, můžeme vidět i sebe v harmonii s Ním. Každá súra (kapitola) v Koránu začíná slovy: Bismillahi ar-Rahmani ar-Rahim, která znamenají "Ve jménu Boha Milosrdného Slitovného." Milosrdný hovoří o zásadní dobročinnosti, tkvící v duchovní přirozenosti, Slitovný o soucitu, který prokazuje. Obě slova přichází ze stejného kořene. Boží soucit a shovívavost jsou vždy zdůrazněny jako větší než jeho hněv. Zahrnuti velkomyslností, štědrostí a péčí Milovaného je to, v čem žijeme.

Jako ženy dáváme život a proto umíme shledat samy sebe jako narozené v lůně Bytí. Máme velkou schopnost trpělivosti, péče a lásky. Současný súfíjský učitel jednou popsal ideálního vůdce jako někoho, kdo je jako matka - kdo je vždy bez podmínek zde, ochotný poučit i stanovit hranice, někdo kdo je připraven strávit celou noc ošetřováním nemocného dítěte.

Súfismus uznává, že oddanost vztahu a rodině není v rozporu s rozkvětem spirituality, ale spíše je úžasnou nádobou pro duchovní zrání. Krása partnerského vztahu, dětí a rodiny jsou velké požehnání, nesoucí sebou inspiraci. Jak prohlubujeme naši schopnost pro vztah a věrnost v pozemských sférách, také tím vzrůstá naše způsobilost pro vztah s Bohem.

Potřebujeme stát společně ve světle. Cesta je otevřená v našem vlastním čase pro větší poznání rovnocenného partnerského vztahu. Máme se ještě každý mnoho co učit a muži i ženy potřebují sebe navzájem, tak můžeme nastolit rovnováhu uvnitř nás stejně jako vytvořit harmonii ve vnějším světě. Mužské vlastnosti jako síla a rozhodnost patří i ženám, ženské vlastnosti jako vnímavost a krása patří i mužům. Jak vidíme navzájem duchovno v nás samých, povzbuzujeme se k rozvoji naší vlastní duchovní podstaty. Jak se učíme být svědky zázraků zrození, přichází období kdy "kamkoli pohlédneš, vidíš tvář Boha, všechno zaniká kromě Jedné Tváře."

Až už jsme si vybrali celibát nebo partnerství, ať jsme ženy nebo muži, zůstává stejná práce a to očištění zrcadla srdce, bytí ve vzpomínání Boha. V každém momentu upevňujeme vnitřní svazek, dokud není už žádného přítele nebo Milovaného, ale pouze Jednota Bytí. Pozvolna umírá to nač jsme mysleli, co jsme byli.... Jsme rozpuštěni v Lásce a stáváme se láskou.